Historie projektu SETI
20.11.2008 | rubrika: SETI
NASA přebírá kontrolu
Ačkoli byla většina výzkumů SETI skromnými projekty především místních univerzit, existovaly i velmi rozsáhlé případy. Jedny z nejambicióznějších projektů byly vedeny pod záštitou NASA, která měla přístup k finančním prostředkům a dalším zdrojům v naprosto neporovnatelném měřítku s jakýmkoli jiným ústavem. Angažovanost agentury NASA v projektech SETI byla rozhodující a významná především k rozšíření povědomí a vědeckého uznání mimozemského pátrání a také z důvodu vylepšení pátracích technologií v takovém měřítku, o kterém se průkopníkům z projektu Ozma ani nesnilo. Zároveň se také objevilo riziko závislosti na vládních prostředcích. Projekty vedené agenturou NASA se během vládních škrtů v rozpočtu ukázaly jako velmi zranitelné .
V roce 1970 přesvědčil John Billingham z Amesova výzkumného střediska NASA v kalifornském Moutain View ředitele Henry Marka k rozsáhlé studii na téma strategie SETI a pravděpodobnost kontaktu mimozemské civilizace. Výsledkem byl projekt Kyklop sponzorovaný NASA a Stanfordskou univerzitou. Hybným článkem této studie byl víceprezident společnosti Hewlett Packard Bernard M. Oliver, účastník konference v Green Bank. Návrh, který vyplynul z této studie pod vedením Olivera, byl velmi ambiciózní. Počítal s vytvořením obrovského pole jednoho tisíce 100m ( zhruba 327 stop) talířových antén, které by zabralo plochu 10 km čtverečních. Pokud vezmeme v úvahu projekt Ozma s jeho 26metrovým teleskopem, můžeme si představit, v jakém rozsahu chystal Oliver se svými kolegy provádět výzkum. Projekt Ozma vyšel na 2000 dolarů, ale Kyklop již vyžadoval investice 10 miliard amerických dolarů na svoji realizaci. Projekt Kyklop nebyl nikdy realizován.
Projekt takového rozsahu nebyl něčím, co by NASA chtěla nebo byla ochotná schválit. Jejím primárním cílem bylo vypuštění raketoplánu a výzkum SETI hrál vždy druhotnou roli. Ovšem dokonce i malý program řízený NASA by měl přístup k prostředkům vysoce převyšující cokoliv, co měli předchůdci SETI k dispozici.
V následujících 10 letech NASA pokračovala ve sponzorování různých seminářů a studií na téma realizovatelnost SETI. Postupně se zde vyhranily 2 pátrací strategie. První z nich byl tradičně zaměřený výzkum preferovaný NASA v Amesově středisku. Jako drtivá většina předchozích pátráních, bylo i toto založeno na myšlence zaměřit určité blízké hvězdy podobné našemu Slunci a pečlivě naslouchat přicházejícím signálům. Pro tuto strategii hrál fakt, že takové hvězdy poskytovaly největší šanci kontaktu s mimozemskou civilizací.
Druhým postupem bylo soustavné pátrání po celé obloze, které bylo obhajováno především Brucem Murraym, ředitelem Laboratoře tryskových pohonů ( JPL - Jet Propulsion Laboratory) v Pasadeně. Podle Murraye bylo naprosto zbytečné spekulovat, kde by se měla nacházet mimozemská civilizace. Odmítal také jakékoli předpoklady frekvence, na které by mimozemšťané vysílali. Murray zdůrazňoval, že veškeré naše odhady jsou pouze v teoretické rovině a frekvenci vysílání prostě znát nemůžeme. Zastával názor, že jediným logickým postupem je systematické prohledávání celé oblohy v co možná nejširším vlnovém pásmu. Tento výzkum by nebyl tak citlivý jako cílené pátrání, ale mohl být úspěšný z důvodu svého pokrytí a rozsahu.
Do roku 1979 měla NASA hotovy hlavní obrysy, jak uskutečnit svůj plán výzkumu SETI. Namísto rozhodování mezi dvěma konkurenčními způsoby vedení výzkumu, NASA pokračovala v obou. Cílené pátrání mělo základnu v Amesově centru, zatímco pátrání po celé obloze mělo své středisko v Laboratoři tryskových pohonů v Pasadeně. NASA pověřila vedením výzkumu Program pozorování mikrovlnného záření (MOP - Microwave Observing Program), který měl na starosti výzkum a vývoj.
SETI pod vlivem Washingtonu
Již od svého počátku čelil MOP několika překážkám. Z kraje roku 1979 senátor William Proxmire ocenil tento výzkum potupnou cenou Golden Fleece Award, udělovanou projektům nejhůř využívajících prostředků sponzorovaných federální vládou. V roce 1982 se dokonce Proxmirovi podařilo prosadit novelu zákona, který měl přerušit veškeré financování MOP a hrozil celkovým ukončením tohoto programu. Tato hrozba byla naštěstí odvrácena na základě přímé intervence Carla Sagana, který se osobně se senátorem sešel a přesvědčil ho o významu SETI. Sagan poté veřejnosti představil petici na podporu SETI podepsanou mnoha předními světovými vědci včetně 7 držitelů Nobelovy ceny. Publicita a prestiž, kterou Sagan pro SETI získal, udržely program funkční pro následující desetiletí.
Dne 12. října 1992, tedy 500 let po Kolumbově objevení Nového světa, byly konečně spuštěny oba výzkumy založené na odlišných strategiích. Amesovo středisko spustilo zkoumání 800-1000 hvězd pomocí Areciba - největšího radioteleskopu na světe s průměrem 306m v karibském Portoriku. Laboratoř JPL začala svoje mapování celé oblohy pomocí 34m teleskopu v Deep Space Communications Complexu v Goldstone v Mohavské poušti. Oba výzkumy poté byly nově označeny jako Výzkum mikrovlnného záření ve velkém rozlišení HRMS (HRMS - High Resolution Microwave Survey).
Oba tyto výzkumy využívaly nejmodernější technologii. Cílený výzkum analyzoval spektrum mezi 1 a 3 Ghz s cílem nalézt signály úzkého rozsahu. K tomuto účelu používal vícekanálový spektrální analyzátor, který pásmo o šířce 20 MHz rozdělil na 20 milionů 1 Herzových kanálů, kde hledal signály o vlnovém rozsahu 1 až 28 Hz. Oproti tomu byl JPL navržen pro mapování celé oblohy na frekvencích od 1 do 10 GHz. Tento obrovský rozsah byl zkoumán pomocí širokopásmového spektrálního analyzátoru, který jednotlivá 320 MHz pásma rozdělil na 16 milionů 20 Hz kanálů. To vytvořilo mozaiku 25000 snímků, která pokryla celou oblohu. Pokud vezmeme v úvahu, že před 15 lety Velké ucho zkoumalo pouhých 50 kanálů, dostaneme obrovský technologický pokrok, který se za tu dobu udál.
Ovšem méně než rok po svém spuštění byly oba programy náhle a neodvratně přerušeny. Staly se obětí nové vlny rozpočtových škrtů. Tentokrát to byl senátor Richard Bryan z Nevady, kdo se zasadil o ukončení financování opět z důvodu plýtvání finančními prostředky. Tehdy na adresu SETI poznamenal : „Velký hon na marťany může konečně být ukončen. Do dnešního dne byly utraceny miliony dolarů a neobjevili jsme žádného zeleného mužíčka a žádný marťan nás nezkontaktoval abychom se setkali s vládci jeho planety.“
Po necelém roce fungování a po investicích kolem 60 milionů amerických dolarů během 23 let byl projekt SETI pod vedením NASA nečekaně mrtvý. Navzdory zdrcujícímu zklamání všech příznivců SETI
po zrušení nejambicióznějších projektů, které kdy byly provedeny, můžeme s jistotou prohlásit, že zánik HRMS rozhodně nebyl zbytečný. Rozsáhlé zdroje, které měla agentura NASA k dispozici, umožnily významný technologický pokrok a pokusy, kterých by bylo stěží dosaženo bez takového zázemí. Veškeré vybavení, které používalo Amosovo centrum pro svůj cílený výzkum rozhodně nepřišlo vniveč, ale bylo převedeno pod soukromě financovaný Institut SETI. Tento institut poté spustil své vlastní cílené pátrání, pojmenované Projekt Phoenix.
Ačkoli pátrání vedené agenturou NASA mělo krátké trvání a nebylo dokončeno, kompletně se mu podařilo pozměnit tvář SETI. Oproti předcházejícím relativně amatérským pokusům se ze SETI stalo profesionální pátrání vedené předními experty v oboru, za podpory nejnovějších technologií. Během iniciativy NASA byl rozsah sofistikovaného výzkumu zvětšen několikanásobně. Ačkoli již NASA není aktivním účastníkem SETI, současné projekty jsou stále výrazně ovlivněny jejím předchozím působením a těží z jejích výsledků.