Historie projektu SETI
19.11.2008 | rubrika: SETI
Zachycený signál WOW
Kromě radioteleskopu v Arecibu se do historie zapsal i radioteleskop Státní Univerzity Ohio pro své dlouhotrvající pátrání a především zachycení velmi silného signálu. Tento radioteleskop označovaný jako Velké ucho nebyl tradičním zástupcem s talířovou anténou.
Místo toho se skládal z rovné hliníkové plochy velikosti 3 fotbalových hřišť s reflektorem na každém svém konci. Jeden byl plochý a na druhé straně byl parabolický reflektor. Citlivost tohoto zařízení by se dala srovnat s 53metrovou talířovou anténou. Své dlouhotrvající pátrání na frekvenci vodíku započal již v roce 1973 a pokračoval v něm až do své demontáže v roce 1998, kdy ustoupil golfovému hřišti.
Nejslavnější okamžik Velkého ucha, kterým se zapsal zlatým písmem do historických análů SETI, přišel v noci 15. srpna roku 1977. Jako každou noc provádělo Velké ucho na obloze pátrání po mimozemském signálu. Jeho pozorování byla zaznamenávána na tiskový papír. Radioteleskop doslova chrlil seznam číslic a písmen. Jeden dlouhý list papíru pro každý z 50 kanálů, které byly následně systematicky prozkoumávány. Náhle bylo zachyceno neobvyklé vysílání na kanálu 2, jehož síla signálu byla zaznamenána jako 6EQUJ5. Tento záznam doslova vyrazil dech Jerry Ehmanovi, profesorovi na Franklinově univerzitě v Columbusu, který tu noc monitoroval zachycené záznamy. Zakroužkoval zachycený signál pro další prozkoumání a záznam doplnil vyjádřením svého nadšení - výrazem WOW.
Z výrazu jeho nadšení se brzy stal známý wow signál, povědomý všem lidem okolo problematiky SETI. Řada 6EQUJ5 označuje sílu zachyceného signálu během krátkého okamžiku. V systému používaném Velkým uchem označovaly číslice 1 až 9 sílu signálu nad běžný šum pozadí. Pro rozšíření stupnice byla později doplněna písmena od A do Z opět označující zvyšující sílu signálu. Zaznamenaný 6EQUJ5 označuje signál, který dosáhl síly U a poté pozvolna klesl. Pro zjednodušení můžeme říci, že signál vzrostl z 0 až na úroveň 30 nad šum pozadí a poté opět klesl na 0 v časovém rozpětí 37 vteřin.
Kromě své síly upoutaly pozornost Ehmana a ředitele projektu Johna Krause, který záznam viděl následující den ráno, další dva fakty. Předně 37 vteřin je přesně doba, kterou zabere snímacímu paprsku Velkého ucha prozkoumat zaměřený bod na obloze. Právě z tohoto důvodu by jakýkoli signál zachycený z vesmíru měl charakter jako wow signál, tedy postupné zvýšení a následný útlum během 37 vteřin. Tento fakt prakticky eliminoval možnost, že by zachycený signál byl výsledkem rádiového rušení ze Země.
Druhým faktem bylo přerušování signálu a nikoliv jeho souvislé pokračující vysílání. Kraus a Ehman věděli, že Velké ucho má 2 oddělené snímací paprsky, které zkoumají oblohu na stejném místě ale pár minut po sobě. Protože se signál objevil pouze na jednom snímacím paprsku, je jasné, že byl vypnut dřív, než ho druhý paprsek stačil zachytit. Velmi silný, soustředěný a přerušovaný signál přicházející z vnějšího vesmíru. Je možné, že by Velké ucho zachytilo mimozemský signál?
Od roku 1977 bylo provedeno několik pokusů o opětovné zachycení wow signálu, ale bez úspěchu. Do dnešního dne neznáme zdroj nejsilnějšího a nejjasnějšího signálu, který kdy byl zachycen projekty SETI. Ačkoli byl signál bezpochyby umělého původu a téměř s jistotou pocházel z vesmíru, Jerry Kraus spekuloval, že by mohl pocházet z vesmírné sondy o jejímž průletu nevěděli. To by vysvětlilo zachycení umělého signálu z vesmíru, ale bohužel nikoliv mimozemského původu. Samozřejmě vždy tu i existuje možnost, že se jednalo o něco jiného. O skutečný signál mimozemské civilizace. Dokud se nám nepodaří signál opětovně zachytit, nemůžeme si být ničím jisti.
